Venčení s Růženkou

Tak jak už jsem psal poznal jsem svou poloségru Růženku. Teda musim vám říct, je to fakt kočka. Škoda že je z rodiny. Sice jsme na ní nějakou tu chvilku čekali než dorazí, ale stálo to za to. Samozřejmě sem byl nafintěnej a ležérně na ní házel uchem dopředu, to víte to vedro. Akorát se teda naplnili mé obavy, přeprala mě. Vždyť ona je taky už pomalu o půlku větší jak já !!! Ale to vůbec neva já mám totiž moc rád velký holky. Snažil jsem se co nejvíc kroutit zadkem abych se jí zalíbil a myslim že to zabralo, nespustila ze mě oči. Ségra Nikča teda nejspíš žárlila, protože šla uraženě kus před námi. Ale tak znáte ženský, ono jí troška té žárlivosti neuškodí. Vlese jsme se sešli i s tetou Alčou a její parsonkou a australačkou takže jsme si pěkně zaběhali. Škoda že Růža musela tak brzy odejít, ale myslím, že na mě určitě  nezapomene a snad jí brzy uvidím znovu. Akorát vám musim něco prásknout, ta moje trhlá panička jak furt tahá ten 2kg foťák, si do něj zapoměla kartu doma. No chápete to? Takže svou lásku Růženku nemam ani zvěčněnou. No ale naštěstí ti její páníčci jsou míň zapomětliví. Tak vám sem dám pak nějakou fotku aby jste pochopili proč se mi ta holkatak moc líbí. Je to prostě kus.